Mars
9. února 2008 v 14:27 | Suzan
|
Sluneční soustava
Mars byl nejvýznamnější římský bůh.

Byl synem nejvyššího boha Jova a jeho manželky, bohyně Juno. Martovou manželkou byla bohyně Bellona. Mars byl starořímský bůh slunce a letního období. Dříve byl také často zobrazován jako válečník s kopím, přilbou a štítem, proto byl později ztotožňován s řeckým bohem války Áreem.
Podle římských mýtů byl otcem zakladatelů Říma, Romula a Rema, a proto se Římané považovali za jeho potomky a věřili, že právě jeho přízeň zajišťuje jejich městu vítězství a prosperitu.
Planeta Mars byla pojmenována již ve starověku.
Planeta Mars obíhá Slunce po elipse s dlouhou poloosou 228 milionů km. Dráha Marsu s excentricitou 0,0934 leží v rovině skloněné k ekliptice pod úhlem 1,8°. V perihéliu na planetu dopadá 1,45krát více slunečního záření než v aféliu . Okolo Slunce obíhá střední rychlostí 24,13 km/s jednou za 686,98 dne.
Podle římských mýtů byl otcem zakladatelů Říma, Romula a Rema, a proto se Římané považovali za jeho potomky a věřili, že právě jeho přízeň zajišťuje jejich městu vítězství a prosperitu.
Planeta Mars byla pojmenována již ve starověku.
Planeta Mars obíhá Slunce po elipse s dlouhou poloosou 228 milionů km. Dráha Marsu s excentricitou 0,0934 leží v rovině skloněné k ekliptice pod úhlem 1,8°. V perihéliu na planetu dopadá 1,45krát více slunečního záření než v aféliu . Okolo Slunce obíhá střední rychlostí 24,13 km/s jednou za 686,98 dne.
Rovníkový průměr Marsu dosahuje 6 804,9 km. Úniková rychlost je 5,027 km/s a rychlost rotace na rovníku je 868,22 km/h. Rektascenze severního pólu je 317,681 43°, což je přibližně 21 h, 10 min a 44 sec. Deklinace dosahuje úhlu 52,886 50° a albedo je 0,15.
Malá hmotnost Marsu a jeho vzdálenost od Slunce způsobily, že planeta nebyla nikdy dostatečně dlouho v tekutém stavu. Těleso planety se proto nestačilo dostatečně uzpůsobit tak, jako například Země, o čemž svědčí velký obsah železa v půdě Marsu. V raném stádiu vývoje se na Marsu vytvořila silná vrstva pevné kůry. Většina útvarů na povrchu vznikla před 4 miliardami let, sopky byly činné před 3 miliardami let.
Na Marsu rozlišujeme tři hlavní geologická období. Nejstarším je noachian. Povrch Marsu byl tenkrát vystaven častým srážkám s vesmírnými tělesy a severní polokouli pokrýval oceán. Před 2,8 miliardami let začal hesperian, v jehož průběhu Mars vysychal a ochlazoval se. V nejmladší éře amazonian se atmosféra stala natolik řídkou, že výskyt vody v kapalném skupenství na povrchu je vyjimečný, a pokračuje vysychání a ochlazování až k dnešnímu stavu.
Planeta má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, sopkami, kaňony a dalšími útvary. Voda v tekutém skupenství nemůže na planetě existovat kvůli nízkému tlaku na povrchu. Víme však, že se v kapalném skupenství dříve vyskytovala.
Malá hmotnost Marsu a jeho vzdálenost od Slunce způsobily, že planeta nebyla nikdy dostatečně dlouho v tekutém stavu. Těleso planety se proto nestačilo dostatečně uzpůsobit tak, jako například Země, o čemž svědčí velký obsah železa v půdě Marsu. V raném stádiu vývoje se na Marsu vytvořila silná vrstva pevné kůry. Většina útvarů na povrchu vznikla před 4 miliardami let, sopky byly činné před 3 miliardami let.Na Marsu rozlišujeme tři hlavní geologická období. Nejstarším je noachian. Povrch Marsu byl tenkrát vystaven častým srážkám s vesmírnými tělesy a severní polokouli pokrýval oceán. Před 2,8 miliardami let začal hesperian, v jehož průběhu Mars vysychal a ochlazoval se. V nejmladší éře amazonian se atmosféra stala natolik řídkou, že výskyt vody v kapalném skupenství na povrchu je vyjimečný, a pokračuje vysychání a ochlazování až k dnešnímu stavu.
Planeta má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, sopkami, kaňony a dalšími útvary. Voda v tekutém skupenství nemůže na planetě existovat kvůli nízkému tlaku na povrchu. Víme však, že se v kapalném skupenství dříve vyskytovala.

Atmosférický tlak planety se pohybuje okolo 0,7-0,9 kPa. Atmosféra Marsu obsahuje 95,32 % oxidu uhličitého, 2,7 % dusíku, 1,6 % argonu a 0,13 % kyslíku. Na Marsu byla pozorována i oblačnost, která je nejspíše tvořena krystalky oxidu uhličitého vznikajících ve výšce okolo zhruba patnácti kilometrů. Rozdíly teplot mezi dnem a nocí jsou na Marsu mnohem větší než u nás, protože Mars má příliš řídkou atmosféru na to, aby zabránila nočnímu vyzařování tepla. Teploty na povrchu kolísají mezi -130 °C ač do +30 °C. V rovníkových oblastech dosahuje 17 až 27 °C. Nad ránem poklesne na -73 °C. Na pólech není vyšší než -53 °C. Teplota tmavých ploch je o 5 až 15 °C vyšší než teplota okolí.
Velká poloosa Marsu dosahuje 1,523 662 31 AU. Mars se otočí kolem své osy jednou za 24 h, 37 min a 23 sec. K Zemi je Mars nejblíže v opozici. Délka jednoho vzestupného uzlu je 49,578 54° a argument šířky perihelu je 286,462 30°. Obvod oběžné dráhy je 9,553 AU a výstřednost dráhy 0,093 412 33. Minimální průměrná rychlost dosahuje 21,972 km/s, průměrná 24,077 km/s a maximální 26,499 km/s. K ekliptice je dráha skloněna o 1,850 61° a ke slunečnímu rovníku 5,65°.Dřívější měření ukázala magnetické pruhy, což svědčí o silnějším magnetickém dynamu, které pracovalo několik miliónu let po vzniku.

Neznámá událost však toto pole narušila. Radiaci, která převyšuje limity
pro bezpečný pobyt mají vyřešit stínítka a bezpečnostní systémy
varování.
Kolem Marsu obíhají dvě přirozené družice - Phobos a Deimos. Názvy dostaly po synech boha Marta. Měsíce byly objeveny Asaphem Hallem v roce 1877. O jejich existenci se však již zmínili např. Johannes Kepler, jenž se domníval, že kvůli rovnováze kosmu musí planetu obíhat dva měsíce.
Mars - měsíce
14. září 2007 v 18:09 | Suzan
|
Sluneční soustava
Okolo Marsu obíhají celkem jenom dva měsíce, což v roce 1877 objevil americký astronom Asaph Hall. Měsíce dostaly jména po synech mytologického boha války Marta.
Phobos ( z řečtiny hrůza, strach ) je nejblíže obíhajícím měsícem Marsu. Mars obíhá ve vzdálenosti 5 760 km. Phobos má nepravidelný rozměr 27,0 × 21,6 × 19,8 km. Mars obíhá po dráze s excentricitou 0,0210 a dlouhou poloosou 9 382 km. Jeho výstřednost je 0,0151, sklon dráhy dosahuje 1,093°. Doba jednoho jeho oběhu kolem planety trvá 0,319 dne. Asi za sto milionů let má Phobos spadnout
na povrch své mateřské planety, ale ještě předtím jej
slapové síly roztrhnou na kusy a ty vytvoří
kolem Marsu prstenec.
Deimos ( z řečtiny děs ) obíhá Mars po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,0028 a dlouhou poloosou 23 478 km. Oběžná doba Deimosu je 30 hod a 18 min. Rozměr měsíce je 15,0 × 12,0 × 10,4 km.
Jupiter
14. září 2007 v 18:09 | Suzan
|
Sluneční soustava

V římské mytologii byl Jupiter ( též zvaném Jova ) ztotožněn s Diem, nejvyšším a nejmocnějším bohem nebe, později počasí.
Když se dostal do Řecka, stal se ochráncem řeckých králů a později i bohem hor. Z původní funkce vyplývalo, že byl vládce počasí a tedy i ovládal blesky, které používal jako zbraň, dále shromažďuje mraky, zařizuje déšť, duhu, sníh a probouzí vítr. Jeho symbolem byl orel, svazek blesků a žezlo, jeho posvátným stromem je dub.
Planeta Jupiter je svým průměrem 143 760 km největší a nejhmotnější planetou Sluneční soustavy. Jupiter se formoval pravděpodobně jako hvězda. Pro malou hmotnost však ve svém vývoji zůstal někde uprostřed.
Planetu Jupiter objevil jako první Galileo Galilei v roce 1610. V témže roce Galileo Galilei a Simon Marius nezávisle na sobě objevili čtyři velké Jupiterovy měsíce Io, Europu, Ganymede a Callisto, u jejichž nebeského pohybu bylo jasné, že jeho centrem není Země, což se právě stalo hlavním bodem obhajoby Koperníkovy heliocentrické soustavy, teorie o pohybu planet.
Planetu Jupiter objevil jako první Galileo Galilei v roce 1610. V témže roce Galileo Galilei a Simon Marius nezávisle na sobě objevili čtyři velké Jupiterovy měsíce Io, Europu, Ganymede a Callisto, u jejichž nebeského pohybu bylo jasné, že jeho centrem není Země, což se právě stalo hlavním bodem obhajoby Koperníkovy heliocentrické soustavy, teorie o pohybu planet.
Atmosférický tlak planety Jupiter dosahuje 70 kPa. Složení atmosféry se velmi podobá složení sluneční mlhoviny. Atmosféra Jupiteru se skládá z 86% vodíku, 14% helia, 0,1% methanu, dále z 0,1% vodních par, 0,02% amoniaku, 0,0002% ethanu a v nejmenším množství z fosfinu a sulfanu. Při teplotě -140° nemůže vodík ani helium uniknout z povrchu planety, jako například unikly z naší planety.Charekteristickým útvarem Jupiterovy atmosféry je Velká červená skvrna, bouře, jenž je větší než sama naše planeta. Pod atmosférou Jupiteru se rozkládá vodíkový oceán, jehož hloubka sahá asi do třetiny planety. Na dně vodíkového oceánu, v hloubce kolem 40 000 km pod mraky, dosahuje tlak 700 000 MPa a teplota je zde vyšší než 10 000 °C. Vodík za těchto podmínek nabývá vlastností kovu. Má téměř pevnou strukturu a volné elektrony, stává se vodivým.
Jupiterovy tři malé prstence, složené z malých prachových částic, jenž byly objeveny sondou Voyager 1. Hlavní prstenec je tvořen prachem z měsíců Adrastea a Metis. Dva široké jemné prstence, které obklopují hlavní, pocházejí z Thebe a Amalthey. Existuje také velmi řídký a vzdálený vnější prstenec, který krouží kolem Jupiteru opačným směrem.
Magnetické pole největší planety Sluneční soustavy je tak velká, že je možno ji vidět i ze Země a je dokonce větší než magnetosféra Slunce. Magnetické pole vytváří mohutné výrony urychlených částic v Jupiterových radiačních pásech, interaguje s měsícem Io a vytváří vodivou trubici a plazmový prstenec okolo něj. Magnetické pole generuje hydromagnetické dynamo tekutého vnitřku planety.Jupiter je zdrojem rádiového záření na milimetrových, centimetrových i metrových vlnách. Původncem milimetrových rádiových vln je tepelné záření. Centimetrové vlny vznikají při synchronním záření, které vyvolávají částice s nábojem při pohybu silným magnetickým polem planety. Rádiové vlny ve formě impulsů způsobují v atmosféře elektrické výboje.
Při polární záři dopravuje magnetické pole nabité částice vyvržené ze Slunce k pólům. Jakmile částice vletí do atmosféry, odštěpí se z existujících plynných molekul dočasně elektrony. Elektrické síly však přitáhnou tyto molekuly zpátky. Když se molekuly rekombinují, aby vytvořily opět neutrální molekuly, vzniká světlo polární záře.

Jupiter obíhá okolo Slunce po téměř kruhové dráze, elipse s excentricitou 0,0485 jednou za 11,86 roku, průměrnou rychlostí 13,06 km/s. Od Slunce je vzdálený v průměru 5,2 AU. V opozici je od nás planeta vzdálena 600 milionů km, v konjukci 950 milionů km. Velká poloosa planety je 5,203 363 01 AU ( 778 412 027 km ), obvod oběžné dráhy dosahuje 32,675 AU, délka jednoho vzestupného uzlu je 100,556 15° a argument šířky perihelu je 274,197 70°.
Rovníkový průměr planety dosahuje 142 984 km, polární průměr 133 709 km a zploštění dosahuje čísla 0,064 87. Úniková rychlost planety je 59,54 km/s, perioda rotace je 0,413 51 d, a rychlost rotace 45,262 km/h.
Rovníkový průměr planety dosahuje 142 984 km, polární průměr 133 709 km a zploštění dosahuje čísla 0,064 87. Úniková rychlost planety je 59,54 km/s, perioda rotace je 0,413 51 d, a rychlost rotace 45,262 km/h.

Rotační osa je skloněna o 3,13°, rektascenze severního pólu dosahuje 268,05°, což je asi 17 h 52 min 12 sec. Deklinace je 64,49° a albedo 0,52. Minimální povrchová teplota je 110K a průměrná dosahuje 152 K.
Jupiter má přinejmenším 63 měsíců. Ty, které byly objeveny v minulosti, dosaly jména nymf a dcer významných postav antické mytologie. Vyjímkou je Ganymed, jenž dostal jméno z antické legendy o nejhezčím chlapci na světě. Na základě charakteru oběžných drah jsou obvykle Jupiterovy satelity rozdělovány do několika skupin, nazývaných obvykle rodinami: malé vnitřní měsíce, Galileovy měsíce, rodina Themisto, rodina Himalia, rodina Carpo, rodina Ananke, rodina Pasiphae a rodina Carme.
Jupiter má přinejmenším 63 měsíců. Ty, které byly objeveny v minulosti, dosaly jména nymf a dcer významných postav antické mytologie. Vyjímkou je Ganymed, jenž dostal jméno z antické legendy o nejhezčím chlapci na světě. Na základě charakteru oběžných drah jsou obvykle Jupiterovy satelity rozdělovány do několika skupin, nazývaných obvykle rodinami: malé vnitřní měsíce, Galileovy měsíce, rodina Themisto, rodina Himalia, rodina Carpo, rodina Ananke, rodina Pasiphae a rodina Carme.
Jupiter - měsíce
14. září 2007 v 18:08 | thorie
|
Sluneční soustava
Jupiter má přinejmenším 63 měsíců. Ty, které byly objeveny v minulosti, dosaly jména nymf a dcer významných postav antické mytologie. Vyjímkou je Ganymed, jenž dostal jméno z antické legendy o nejhezčím chlapci na světě. Na základě charakteru oběžných drah jsou obvykle Jupiterovy satelity rozdělovány do několika skupin, nazývaných obvykle rodinami: malé vnitřní měsíce, Galileovy měsíce, rodina Themisto, rodina Himalia, rodina Carpo, rodina Ananke, rodina Pasiphae a rodina Carme.
Metis se okolo planety Jupiter pohybuje po kruhové dráze ve vzdálenosti 127 969 km s periodou přibližně 7 hod. Má průměr 40 km, výstřednost 0,001, sklon dráhy 0,021° a magnitudu 17,5. Objevil jej v roce 1980 S.P. Synnott za pomocí fotografií pořízených sondou Voyager 2.
Metis se okolo planety Jupiter pohybuje po kruhové dráze ve vzdálenosti 127 969 km s periodou přibližně 7 hod. Má průměr 40 km, výstřednost 0,001, sklon dráhy 0,021° a magnitudu 17,5. Objevil jej v roce 1980 S.P. Synnott za pomocí fotografií pořízených sondou Voyager 2.

Adrastea obíhá Jupiter po kruhové dráze v rovině rovníku planety ve vzdálenosti 128 971 km. Planetu oběhne asi za sedm hodin. Její rozměr je 25 x 20 x 15 km. Pohybuje se v pásmu Jupiterova prstence, takže je nejspíš jeho hlavním zdrojem prachových částic. Má výstřednost 0,002, sklon dráhy 0,027° a magnitudu 18,7. V roce 1979 jej objevili astronomové D.C. Jewitt a E. Danielson.
Amalthea obíhá Jupiter po kruhové dráze v rovině rovníku planety ve vzdálenosti 181 300 km. Pohybuje se v pásmu Jupiterova prstence. Oběh planety jí trvá asi dvanáct hodin. Její výstřednost je 0,003, sklon dráhy 0,389°, dosahuje rozměrů 270 x 166 x 150 a magnituda je 14,1. Byla objevena E.E. Barnardem v roce 1892.Thebe se kolem planety pohybuje po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,02, skloněnou 0,9° k rovině dráhy planety, ve vzdálenosti 221 895 km. Jupiter oběhne jednou za 16 hod. Má rozměry 110 x 100 x 90 km.

Io má průměr 3 630 km. Jupiter obíhá po kruhové dráze ve vzdálenosti 421 600 km jednou za 43 hod. Sklon dráhy je 0,036° a magnituda 5,0. Io má jasně žlutou barvu, je tvořena z 90 % oxidem siřičitým. Má skalnatý povrch posetý stopami po kráterech, který je zčásti pokrytý solným nánosem. Měsíc si udržel atmosféru s vrstvou ionosféry. Objevil jej Galileo Galilei v roce 1610.

Europa se kolem Jupiteru pohybuje po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,01, skloněnou 0,47° k rovině dráhy planety, ve vzdálenosti 671 000 km. Jupiter oběhne jednou za 86 hod. Její průměr je 3 138 km. Nitro Europy ve většinou tvořeno silikátovými horninami. Povrch brázdí tisíce kilometrů dlouhé a stovky kilometrů široké trhliny. Má tenkou atmosféru, která obsahuje vodu.
Ganymed svým průměrem 5 268 km převyšuje Merkur a Pluto. Kolem planety Jupiter obíhá po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,0015 a dlouhou poloosou 1 074 300 km jednou za 7,2 dne. Jeho povrch je celý poset velkým množstvím kráterů a trhlin. Atmosféru má složenou převážně z amoniaku a methanu. Objevil ho Galileo Galilei v roce 1610.
Callisto se okolo Jupiteru pohybuje po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,01m skloněnou 0,28° k rovině dráhy planety, ve vzdálenosti 1 883 000 km. Jupiter oběhne jednou za 16,7 dne. Má průměr 4 806 km. Jeho silikátové jádro oblklopuje led a voda. Již miliardy let je bombardován různými vesmírnými tělesy, proto je na jeho povrchu velké množství kráterů. Callisto ve své blízkosti mění magnetické pole Jupiteru. Roku 1610 jej objevil Galileo Galilei.
Další měsíce Jupiteru: Themisto, Leda, Himalia, Lysithea, Elara, Carpo, Euporie, Orthosie, Euanthe, Thyone, Mneme, Harpalyke, Hermippe, Praxidike, Thelxinoe, Helike, Iocaste, Ananke, Eurydome, Arche, Autonoe, Pasithee, Chaldene, Kale, Isonoe, Aitne, Erinome, Taygete, Carme, Sponde, Kalyke, Pasiphae, Eukelade, Megaclite, Sinope, Hegemone, Aoede, Kallichore, Callirrhoe a Cyllene.
Použitá literatura
12. srpna 2007 v 17:34 | thorie
|
Použitá a doporučená literatura
Uran
8. srpna 2007 v 21:30 | thorie
|
Sluneční soustava
Uran
Úranos byl v řecké mytologii první bůh nebes. Řecký výraz pro tohoto boha byl také výrazem pro nebe.
Byl zrozen Gaiou, matkou země. Když Úranos ovládl svět, spojili se v manželství a z něho vzešly děti Titáni.
Úranos všechny své děti nenáviděl, zejména Hekatoncheiry ( obři s padesáti hlavami a stem rukou ), svrhl je do nitra země, odkud nesměli ven. Matka Gaia ponoukala Titány, aby za to Úrana potrestali a zbavili ho vlády. Nakonec se odhodlal nejmladší Kronos, zbavil ho mužství a vlády a prohlásil se za vládce sám.
Z Úranovy krve zrodila Gaia obry Giganty a Erínye, bohyně pomsty.
Z Úranovy krve zrodila Gaia obry Giganty a Erínye, bohyně pomsty.
U Římanů se stal z Úrana Uranus, bůh nebe a otec Saturna, který byl ztotožněn s řeckým Kronem.
Planetu objevil William Herschel 13. března roku 1781. Když zaměřil svůj 15,5cm dalekohled na tuto hvězdu ( za čož ji považovali, neboť se na obloze při pozorování jako hvězda jeví ) v souhvězdí blíženců, zdála se mu větší než ostatní hvězdy. Když se s postupným zvětšením začala zjevovat planeta, pohybující se po kruhové dráze kolem Slunce, nebylo pochyb o existenci nové planety sluneční soustavy.
Uranův systém prstenců je složený z tmavých balvanů kolem 20 metrů. Všechny prstence leží téměř v jedné rovině, totožné s rovinou rovníku planety. Částice prstencůobíhají Uran po kruhových nebo eliptických drahách, jejichž excentricita
nepřevyšuje hodnotu 0,008. Prstence dostaly jména 6, 5, 4, Alfa, Beta, Eta, Gama, Delta, 1986 U1R a Epsilon, řazeny od vnitřního. Mezi prstenci Epsilon a Delta je vzdálenost 2 340 km. Nejužší mezera mezi prstenci má šířku 175 km
Neptun se svým vychýlením rotační osy o téměř 90° stává planetou
s největším sklonem osy. Rotace je tedy retrográdní. Spekuluje se, že během formování planety došlo možná ke kolizi s velkou protoplanetou, která způsobila změnu orientace. Je zřejmé, že Uranův extrémní odklon osy způsobuje také radikální sezónní výkyvy počasí.
s největším sklonem osy. Rotace je tedy retrográdní. Spekuluje se, že během formování planety došlo možná ke kolizi s velkou protoplanetou, která způsobila změnu orientace. Je zřejmé, že Uranův extrémní odklon osy způsobuje také radikální sezónní výkyvy počasí.
Uranovo magnetické pole je vychýleno o téměř 60°. Nejspíš je vytvářeno pohybem v relativně mělkých hloubkách pod povrchem Uranu. Jelikož Neptun má podobně umístěné magnetické pole, lze předpokládat, že tento jev není následkem výchylky osy.
Uran se skládá především z kamene a různých typů ledu. Atmosférický tlak je asi 120 kPa. Obsahuje 83% vodíku, 15% helia, 1,99% methanu, 0,01% amoniaku, 0,00025% ethanu, 0,00001% acetylenu a stopová množství oxidu uhelnatého a sulfanu. Zdá se, že Uran nemá výrazně diferencované kamenné jádro, ale jeho materiál je víceméně rovnoměrně rozložen. Uranova modrozelená barva je způsobena absorbcí červeného světla jeho metanovou atmosférou. Cirkulační obrazce v atmosféře dokazují, že i ve velké vzdálenosti Uranu od Slunce je stále dostatek sluneční energie k zahřívání atmosféry planety. Vítr na Uranu vane ve směru rotace. Plazmový obal Uranu se skládá z protonů, iontů a volných elektronů. Teplota plazmy dosahuje 400 milionů °C. Část vysoko energetických částic plazmovéjo obalu planety absorbují jeho měsíce.
Velká poloosa Uranu dosahuje 19,191 263 93 AU, což je 2 870 972 220 km ( viz Astronomické vzdálenosti ). Obvod oběžné dráhy planety je přibližně 120,515 AU, výstřednost činí 0,047 167 71. Perihel je 18,286 055 96 AU, což se rovná 2 735 555 035 km, afel je 20,096 471 90 AU ( 3 006 389 405 km ).
Perioda Uranu je 84,07 a. Maximální orbitální rychlost dosahuje 7,128 km/s, průměrná rychlost je 6,795 km/s a minimální rychlost je rovna 6,485 km/s. Sklon dráhy k ekliptice je 0,769 86°, a ke slunečnímu rovníku 6.48°. Délka jednoho vzestupného uzlu dosahuje 74,229 88°, argument šířky perihelu činí 96,734 36°. Rovníkový průměr planety dosahuje 51 118 km, přičemž polární průměr je 49 946 km a zploštění 0,0229. Uran s rotační dobou 17 h 14 min 24 sec patří k planetám s rychlou rotací, která je příčinou zploštění planety na pólech. Rychlost rotace na rovníku je 9315,08 km/h. Sklon rotační osy je 97,77°. Rektascenze severního pólu je 257,31°, což je přibližně 17 h 9 min 15 s, deklinace je -15,175° a albedo je 0,51. Uran oběhne Slunce jednou za 84,01 roku po eliptické dráze s excentricitou 0,047 střední rychlostí 6,80 km/s. Úniková rychlost dosahuje 21,29 km/s.
Kolem Uranu se momentálně pohybuje 27 přirozených satelitů. Uran a jeho měsíce nám poprvé přiblížily kamery sondy Voyager 2. Přeletěl kolem planety v roce 1986 ve vzdálenosti 107 100 km od jejího středu. Údaje k nám cestovaly 2 hod 44 min a 51 sec.
Pokud chcete vědět něco o všech dvacetisedmi měsících Uranu, klikněte na odkaz Měsíce Uranu.
Uran - měsíce
7. srpna 2007 v 13:24 | thorie
|
Sluneční soustava
Uran - měsíce
Uran má 27 dosud objevených měsíců. Na základě charakteristiky oběžných drah jsou rozdělovány do 3 skupin, nazývaných obvykle rodinami. Měsíce jsou pojmenovány podle postav z děl Alexandra Popea a Williama Shakespeara, přičemž některé z nich jsou zároveň mytologické.
Rozdělení:
Vnitřní měsíce s pravidelnými drahami: Tyto měsíce obíhají v blízkosti planety po drahách v rovinách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety a dráhy jsou prakticky kruhové. Jejich rotace je vázaná. Do této rodiny patří Ophelia, Bianca, Cressida, Desdemona, Juliet, Portia, Rosalind, Belinda, Puck, Perdita, Mab a Cupid.
Vnější měsíce s pravidelnými drahami: Tyto měsíce obíhají ve střední vzdálenosti od planety po drahách v rovinách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety a dráhy jsou prakticky kruhové. Jejich rotace je vázaná. Do této rodiny patří Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon.
Měsíce s nepravidelnými prográdními drahami: Tyto měsíce obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných retrográdních drahách. Patří sem Margaret.
Měsíce s nepravidelnými retrográdními drahami: Tyto měsíce obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných retrográdních drahách. Do této rodiny patří Caliban, Stephano, Trinculo, Sycorax, Prospero, Setebos, Francisco a Ferdinand.
Uranovy měsíce
Cordelie - obíhá planetu po kruhové dráze ve vzdálenosti 49 750 km přibližně jednou za 8 hodin. Její průměr je 26 km. Byla objevena v roce 1986 Voyagerem 2.
Uran má 27 dosud objevených měsíců. Na základě charakteristiky oběžných drah jsou rozdělovány do 3 skupin, nazývaných obvykle rodinami. Měsíce jsou pojmenovány podle postav z děl Alexandra Popea a Williama Shakespeara, přičemž některé z nich jsou zároveň mytologické.
Rozdělení:
Vnitřní měsíce s pravidelnými drahami: Tyto měsíce obíhají v blízkosti planety po drahách v rovinách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety a dráhy jsou prakticky kruhové. Jejich rotace je vázaná. Do této rodiny patří Ophelia, Bianca, Cressida, Desdemona, Juliet, Portia, Rosalind, Belinda, Puck, Perdita, Mab a Cupid.
Vnější měsíce s pravidelnými drahami: Tyto měsíce obíhají ve střední vzdálenosti od planety po drahách v rovinách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety a dráhy jsou prakticky kruhové. Jejich rotace je vázaná. Do této rodiny patří Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon.
Měsíce s nepravidelnými prográdními drahami: Tyto měsíce obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných retrográdních drahách. Patří sem Margaret.
Měsíce s nepravidelnými retrográdními drahami: Tyto měsíce obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných retrográdních drahách. Do této rodiny patří Caliban, Stephano, Trinculo, Sycorax, Prospero, Setebos, Francisco a Ferdinand.
Uranovy měsíce
Cordelie - obíhá planetu po kruhové dráze ve vzdálenosti 49 750 km přibližně jednou za 8 hodin. Její průměr je 26 km. Byla objevena v roce 1986 Voyagerem 2.
Ophelia- sklon dráhy dosahuje 0,1040°, doba jednoho jejího oběhu je 0,3764 dne. Její rozměr je 42 km. Střední vzdálenost od Uranu je 53 760 km. Byla objevena roku 1986 Voyagerem 2.
Bianca - sklon její dráhy dosahuje 0,1930°. Doba jejího oběhu je 0,4346 dne. Bianca má 51 km. Střední vzdálenost od planety je 59 160 km. Byla objevena sondou Voyager v roce 1986.
Cressida - sklon dráhy je 0,0060°. Doba jednoho jejího oběhu je 0,4636 dne. Dosahuje 80 km, jejá střední vzdálenost od Uranu je 61 770 km. Jejím objevitelem je sonda Voyager 2, jenž jí objevila roku 1986.
Desdemona - sklon dráhy je 0,1130°, doba jednoho jejího objehu je 0,4737 dne. Velikostí dosahuje 64 km. Její střední vzdálenost od Uranu je 62 660 km. Byla objevena v roce 1986 sondou Voyager 2.
Juliet - sklon její dráhy je 0,0650°. Doba jednoho oběhu činí 0,4931 dne. Její rozměr dosahuje 93 km. Střední vzdálenost od Uranu je 64 360 km. Objevila ji sonda Voyager 2 v roce 1986.
Portia - sklon dráhy je 0,0590°, doba jednoho oběhu je 0,5132 dne. Rozměrem dosahuje 135 km. Její střední vzdálenost od Uranu je 64 360 km. Byla objevena roku 1986 Voyagerem 2.
Bianca - sklon její dráhy dosahuje 0,1930°. Doba jejího oběhu je 0,4346 dne. Bianca má 51 km. Střední vzdálenost od planety je 59 160 km. Byla objevena sondou Voyager v roce 1986.
Cressida - sklon dráhy je 0,0060°. Doba jednoho jejího oběhu je 0,4636 dne. Dosahuje 80 km, jejá střední vzdálenost od Uranu je 61 770 km. Jejím objevitelem je sonda Voyager 2, jenž jí objevila roku 1986.
Desdemona - sklon dráhy je 0,1130°, doba jednoho jejího objehu je 0,4737 dne. Velikostí dosahuje 64 km. Její střední vzdálenost od Uranu je 62 660 km. Byla objevena v roce 1986 sondou Voyager 2.
Juliet - sklon její dráhy je 0,0650°. Doba jednoho oběhu činí 0,4931 dne. Její rozměr dosahuje 93 km. Střední vzdálenost od Uranu je 64 360 km. Objevila ji sonda Voyager 2 v roce 1986.
Portia - sklon dráhy je 0,0590°, doba jednoho oběhu je 0,5132 dne. Rozměrem dosahuje 135 km. Její střední vzdálenost od Uranu je 64 360 km. Byla objevena roku 1986 Voyagerem 2.
Rosalind - sklon její dráhy je 0,2790°, doba oběhu činí 0,5585 dne. Rozměrem dosahuje 72 km. Její střední vzdálenost od Uranu je 69 930 km. Byla objevena v roce 1986 sondou Voyager 2.
Cupid - doba jednoho objehu je 0,6180 dne. Její rozměr je 10 km. Byl objeven v roce 2003 M. R. Showalterem a J. J. Lissauerem.
Belinda - sklon dráhy je 0,0310°, doba jednoho jejího oběhu je 0,6235 dne. Její rozměr dosahuje 80 km. Střední vzdálenost od Uranu je 75 260 km. Objevila ji v roce 1986 sonda Voyager 2.
Perdita - doba oběhu trvá 0,6380 dne. Její rozměr je 20 km. Byla objevena v roce 1999 sondou Voyager 2.
Cupid - doba jednoho objehu je 0,6180 dne. Její rozměr je 10 km. Byl objeven v roce 2003 M. R. Showalterem a J. J. Lissauerem.
Belinda - sklon dráhy je 0,0310°, doba jednoho jejího oběhu je 0,6235 dne. Její rozměr dosahuje 80 km. Střední vzdálenost od Uranu je 75 260 km. Objevila ji v roce 1986 sonda Voyager 2.
Perdita - doba oběhu trvá 0,6380 dne. Její rozměr je 20 km. Byla objevena v roce 1999 sondou Voyager 2.
Puck - sklon dráhy je 0,3190°, doba rotace je vázaná, tedy dosahuje stejné hodnoty jako doba oběhu, dosahuje rozměru 162 km. Střední vzdálenost od Uranu je 86 010 km. Byl objeven sondou Voyager 2 v roce 1985.
Mab - doba jednoho jeho oběhu je 0,3190 dne. Rozměrem dosahuje 10 km. Byl objeven v roce 2003 M. R. Showalterem a J. J. Lissauerem.
Mab - doba jednoho jeho oběhu je 0,3190 dne. Rozměrem dosahuje 10 km. Byl objeven v roce 2003 M. R. Showalterem a J. J. Lissauerem.
Miranda - kolem Uranu se pohybuje po eliptické dráze s excentricitou 0,017 skloněné k rovině rovníku planety o úhel 4,22° ve vzdálenosti 129 780 km. Miranda je měsíc Uranu s nejmenší hustotou. Některé části jejího povrchu musí být velmi staré, svědčí o tom například množství impaktních kráterů, kterými je pokryta. Různorodý a neuspořádaný vzhled povrchu Mirandy způsobilo nějaké velké těleso, které do ní kdysi narazilo a roztrhlo ji na menší kusy. Vědci se domnívají, že ty se potom gravitací pozůstatků měsíce opět spojily. Miranda byla objevena roku 1948 G. Kuiperem.
Ariel - měsíc s průměrem 1 158 km obíhá Uran po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,0028 a velkou poloosou 191 240 km jednou za 61 hodin. Jeho povrch je posetý krátery a rýhami, což zřejmě svědčí o intenzivní tektonické aktivitě měsíce v minulosti. Vědci se domnívají, že může být z větší části tvořen ledem. Jejím objevitelem se stal v roce 1851 W. Lassell.
Umbriel - okolo Uranu se pohybuje po eliptické dráze s excentricitou 0,0035 ve vzdálenosti 265 970 km. Jeho průměr je 1169 km. Povrch je posetý velkým množstvím kráterů. Nejspíše ho pokrývá prach nebo jiné zbytky po geologické činnosti měsíce v dávné minulosti. Byl objeven W. Lassellem v roce 1851.
Titania - planetu obíhá téměř po kruhové dráze s excentricitou 0,0024 a velkou poloosou 435 840 km jednou za 209 hodin. Její povrch je zbrázděný paprskovitými krátery a dlouhými rýhami, jenž svědčí o mírné vnitřní aktivitě měsíce. Velké množsví útesů mohlo vzniknout mrznutím vody na povrchu. Titania byla objevena v roce 1787 W. Herschelem.
Oberon - planetu obíhá po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,0007 a velkou poloosou 582 600 km jednou za 323 hodin. Jeho povrch je poset množstvím kráterů. Vysoká pohoří dosahují do výšky až 6 km, a má velké množství útesů. Vzhled povrchu měsíce nasvědčuje nedávné geologické aktivitě tělesa. Byl objeven v roce 1787 W. Herschelem.
Francisco - sklon dráhy je 145,20°, doba oběhu je 266,6 dní. Jeho rozměr je 22 km. Byl objeven roku 2001 M. Holmanem a Gladmanem.
Caliban - sklon dráhy je 140,90°, doba oběhu je 579,7 pozemských dní. Velikostí dosahuje 72 km. Jeho střední vzdálenost od Uranu je 7 169 000 km. Byl objeven v roce 1997 B. J. Gladmanem.
Stephano - planetu obíhá po eliptické dráze s excentricitou 0,24, se sklonem k rovině rovníku Uranu 143 stupňů, tedy retrográdně, ve vzdálenosti 7 948 000 km, jednou za 647 dní. Jeho rozměr je 32 km. Střední vzdálenost od Uranu činí 7 Byl objeven B. Gladmanem v roce 1999.
Trinculo - sklon dráhy je 167,00°, doba oběhu trvá 759,0 pozemských dní. Rozměr dosahuje 18 km. Byl objeven v roce 2001 M. Holmanem.
Sycorax - sklon dráhy je 159,40°, doba jeho jednoho oběhu je 1288,3 dní. Jeho rozměr je 150 km. Střední vzdálenost od Uranu je 12 213 000 km. Byl objeven v roce 1997 P.D. Nicholsonem.
Margaret - sklon dráhy je 56,60°, doba oběhu je 1694,8 dní. Rozměrem se rovná 20 km. Objevil ji v roce 2003 S. S. Sheppard.
Prospero - sklon dráhy je 152,00°, doba oběhu činí 1977,3 dní. Prospero dosahuje velikostí 50 km a jeho střední vzdálenost od Uranu je 16 586 000 km. Byl objeven v roce 1999 M. Holmanem.
Setebos - obíjá planetu po eliptické dráze s excentricitou 0,57 a velkou poloosou 17 681 km jednou za 6,13 let retrográdně. Jeho průměr je 47 km. Objevil ho J. J. Kavelaars roku 1999.
Ferdinand - sklon dráhy je 169,80°, doba oběhu trvá 2823,4 dní. Jeho rozměr je 21 km. Byl objeven v roce 2001 M. Holmanem a B. Gladmanem.
Francisco - sklon dráhy je 145,20°, doba oběhu je 266,6 dní. Jeho rozměr je 22 km. Byl objeven roku 2001 M. Holmanem a Gladmanem.
Caliban - sklon dráhy je 140,90°, doba oběhu je 579,7 pozemských dní. Velikostí dosahuje 72 km. Jeho střední vzdálenost od Uranu je 7 169 000 km. Byl objeven v roce 1997 B. J. Gladmanem.
Stephano - planetu obíhá po eliptické dráze s excentricitou 0,24, se sklonem k rovině rovníku Uranu 143 stupňů, tedy retrográdně, ve vzdálenosti 7 948 000 km, jednou za 647 dní. Jeho rozměr je 32 km. Střední vzdálenost od Uranu činí 7 Byl objeven B. Gladmanem v roce 1999.
Trinculo - sklon dráhy je 167,00°, doba oběhu trvá 759,0 pozemských dní. Rozměr dosahuje 18 km. Byl objeven v roce 2001 M. Holmanem.
Sycorax - sklon dráhy je 159,40°, doba jeho jednoho oběhu je 1288,3 dní. Jeho rozměr je 150 km. Střední vzdálenost od Uranu je 12 213 000 km. Byl objeven v roce 1997 P.D. Nicholsonem.
Margaret - sklon dráhy je 56,60°, doba oběhu je 1694,8 dní. Rozměrem se rovná 20 km. Objevil ji v roce 2003 S. S. Sheppard.
Prospero - sklon dráhy je 152,00°, doba oběhu činí 1977,3 dní. Prospero dosahuje velikostí 50 km a jeho střední vzdálenost od Uranu je 16 586 000 km. Byl objeven v roce 1999 M. Holmanem.
Setebos - obíjá planetu po eliptické dráze s excentricitou 0,57 a velkou poloosou 17 681 km jednou za 6,13 let retrográdně. Jeho průměr je 47 km. Objevil ho J. J. Kavelaars roku 1999.
Ferdinand - sklon dráhy je 169,80°, doba oběhu trvá 2823,4 dní. Jeho rozměr je 21 km. Byl objeven v roce 2001 M. Holmanem a B. Gladmanem.
Neptun
3. srpna 2007 v 22:36 | thorie
|
Sluneční soustava
Neptun
Již před 4000 př. n. l byl starořecký bůh moře a vodního živlu Poseidón ztotožněn s Neptunem.
Již před 4000 př. n. l byl starořecký bůh moře a vodního živlu Poseidón ztotožněn s Neptunem.

Je to syn Rheiin a Kronův. Hned po narození byl svým otcem pozřen stejně jako jeho další bratři a sestry, jen kromě nejmladšího Dia, který když dospěl, donutil otce všechny děti vyvrhnout.
Poseidón dostal od Kyklopů trojzubec, který se stal jeho nástrojem a zbraní, sloužil mu k rozpoutání bouří a zemětřesení. Při dělení světa mezi tři Kronovy syny mu připadla mořská říše.
Poseidónovou manželkou je Amfitríta, ale zaplétá se postupně s mnoha jinými ženami, jak bohyněmi, tak smrtelnicemi, a má s nimi nesčetné potomky. Poseidón je otcem mnoha řeckých héroů a mýtickým předkem četných královských rodů.
Staří Řekové obětovali Poseidónovi býka a koně, protože tato pozemská zvířata symbolizovala dravost, násilí, ale také plodivou sílu.
Planeta Neptun je nejmenší z joviálních planet. Jeho existenci předpověděli (a přibližnou polohu vypočítali) francouzský astronom Urbain Le Verrier ( planeta byla jenom 52, od místa, jímž vypočteného z poruch dráhy Uranu) a anglický astronom John Couch Adams ( dospěl k názoru, že příčinou nepravidelnosti Uranu je jiná planeta, vypočetl dráhu neznámé planety o osm měsíců dříve než Leverrier a upozornil na ni ředitele cambridgské a greenwichské hvězdárny ) na základě odchylek v pohybu Uranu. Na základě jejich výpočtů byl potom objeven v roku 1846 německým astronomem Johannem Gottfriedem Gallem v souhvězdí Kozoroha. Neptun, jako jediná
planeta byla objevená teoretiky.V roce 1981 a 1984 nasvědčovala, že okolo planety, přesněji ve vzdálenosti 76 400 km od jejího středu se nachází nepravidelný prstenec. V roce 1989 kamera sondy Voyager zaznamenala kolem Neptunu systém několika řídkých prstenců. Vnější byl nazván Adams a má tři jasnější segmenty, vnitřní prstenec byl nazván Laverrier, další, které byly zjištěny nesou názvy Platon a Galle.
Neptun převyšuje Zemi svým rovníkovým průměrem 3,88x ( 49 528 km ). Na pólech je mírně zploštělý; pólový průměr je o 848 km kratší než rovníkový. Kolem Slunce se pohybuje ve střední vzdálenosti 30 AU ( viz astronomické vzdálenosti ) po téměř kruhové dráze, s oběžnou dobou 164,79 let. Obvod oběžné dráhy činí 188,925 AU. Perihel Neptunu je 29,810 795 27 AU, afel 30,327 131 69 AU. Maximální orbitální rychlost je 5,479 km/s, průměrná 5,432 km/s a nejnižší 5,385 km/s, nejsou to sice velké rozdíly, ale budiž. Sklon dráhy k ekliptice je 1,76°, ke slunečnímu rovníku o něco více; 6,43°. Délka vzestupného uzlu byla naměřena 131,721 69°, argument šířky perihelu činí 273,249 36°.

Plášť Neptunu je silný 10 000 až 15 000 km a skládá se z vodního ledu, metanu a amoniaku. Teplota dosahuje -200 stupňů Celsia. Hustotu jádra odhadujeme na 4,5 až 5 g/cm krychlových, a s průměrem kolem 14 000 km.
A teď několik stručných fyzikálních charekteristik, což se samozřejmě týče Neptunu. Jeho polární průměr dosahuje 48 681 km ( pro srovnání, 3,8 Zemí ). Úniková rychlost je velká 23,5 km/s. Perioda rotace trvá 16,11 h, rychlost rotace na rovníku 9960 km/h. Sklon rotační osy 28,32°. Rektascenze ( souřadnice, jenž udává úhel mezi rovinou deklinační kružnice planety a rovinou deklinační kružnice procházející jarním bodem ) severního pólu byla naměřena 299,33°, deklinace tedy činí 42,95°.
Neptun má slabé magnetické pole, jeho osa je skloněná k rotační ose planety o 55 stupňů. Jeho příčinu zatím nedokážeme objasnit.
Neptun má slabé magnetické pole, jeho osa je skloněná k rotační ose planety o 55 stupňů. Jeho příčinu zatím nedokážeme objasnit.

Několik dalších charakterictik, tentokrát atmosféry. Začněme atmosférickým tlakem, který na Neptunu dosahuje neuvěřitelných 100 MPa. Vodíku má až 80%, hélium činí celkem 19%, metanu zhruba 1,5% ( o jehož přítomnosti svědčí tmavomodrá barva atmosféry, vidíme na ní světlé a tmavé skvrny a zřetelné pásy, metan dále ještě dokáže absorbovat červenou část spektra slunečního záření ), deuteria jenom 0,0192% a dále má malé množství ethanu, přibližně 0,00015%.
Na jižní polokouli Neptunu se v atmosféře nachází Velká tmavá skvrna, jenž je velký anticyklónový vír rotující zprava doleva, který je velký jako naše mateřská planeta. Nedaleko Velké tmavé skvrny je ještě Malá tmavá skvrna, jenž je cyklónová větrná bouře

Mraky různé výšky jsou v něm unášeny rychlostí více než 1 000 km/h. (až 2 000 km/h.). Zajímavým jevem je velká tmavá skvrna, široká jako naše Země. Je to obrovský vír, otáčející se rychlostí více než 600 km/h. V největší výšce obrovskou rychlostí prolétají malé jasné obláčky, o kterých se domníváme, že jsou tvořeny ledovými krystaly metanu.
Pokud chcete vědět něco o všech třinácti měsících Neptunu, klikněte na odkaz Měsíce Neptunu.
Neptun - měsíce
26. července 2007 v 21:09 | thorie
|
Sluneční soustava
Neptun - měsíce
Neptun má 13 měsíců. Názvy měsíců patří mytologickým postavám v příbuzenském svazku s bohem moře, Neptunem.
Neptun má 13 měsíců. Názvy měsíců patří mytologickým postavám v příbuzenském svazku s bohem moře, Neptunem.
Naiad je nejmenším měsícem Neptunu. Jeho průměr dosahuje 58 km. Okolo Neptunu obíhá po kružnici v rovině rovníku planety, ve vzdálenosti 48 000 km jednou za 0,29 dne. Sklon oběžné dráhy je 0,01 stupňů. Jeho objevitelem se stala v roce 1989 sonda Voyager 2.
Thalassa má průměr 80 km. Po kruhové dráze 50 000 km obíhá kolem Neptunu za 0,31 dne. Sklon oběžné dráhy je 0,21 stupňů. Objevil ji Voyager 2 v roce 1989.

Despina má průměr 148 km. Její střední vzdálenost od Neptunu je 52 500. Oběžná doba je 0,33 pozemských dní. Sklon oběžné dráhy je 0,07 stupňů. V roce 1989 ji objevila kamera sondy Voyager 2.

Galatea dosahuje průměru 158 km. Kolem Neptunu obíhá po kruhové dráze ve vzdálenosti 62 000 km jednou za 0,40 dne. Sklon oběžné dráhy je 0,05 stupňů. Jejím objevitelem se stala kamera sondy Voyager 2 v roce 1989.

Larissa má průměr 192 km. Její střední vzdálenost od Neptunu je 73 600 km. Oběžná doba je 0,56 pozemských dní. Sklon oběžné dráhy dosahuje 0,20 stupňů. Objevil ji v roce 1989 S. Synnott.

Proteus je druhým největším měsícem Neptunu. Dosahuje průměru 416 km. Kolem Neptunu se pohybuje po kruhové dráze v rovině rovníku planety ve vzdálenosti 118 000 km. Oběžná doba činí 1,12 pozemských dní. Sklon běžné dráhy je 4,50 stupňů. Objevila ho roku 1989 kamera sondy Voyager 2.

Triton se po svém objevení roku 1846 W. Lassellem stal největším, nejjasnějším a nejhmotnějším měsícem, jenž obíhá retrográdně ve vzdálenosti 354 800 km jednou za 5,88 dne po kruhové dráze se sklonem 157,35 stupňů k rovině rovníku planety. Jeho průměr dosahuje 2 706 km. Jasnost Tritonu mírně kolísá v intervalu rovnajícím se polovině periody jeho rotace. Tyto změny jsou nejspíše způsobeny dvěma světlými na jeho povrchu, které jsou umístěny naproti sobě. Triton se pohybuje proti směru rotace své mateřské planety.

Triton je zachycená malá planetka, jež se při zpětném oběhu blíží pomalu po spirále ke svému konečnému nárazu na Neptun, který nastane v průběhu dalších 100 milionů let. Atmosféra Tritonu je velmi řídká, skládajíc se z dusíku a metanu. Povrch Tritonu jeví silné známky vulkanické i tektonické činnosti. Oblast jižního polu pokrývá led. Voyager 2 zaznamenal na povrchu dvě činné sopky. Vlivem povrchového tání hmoty může být i pokles kůry.

Nereida je nejvíce vzdálená od své mateřské planety, až 5 513 400 km. Pohybuje se po protáhlé elipse s excentricitou 0,7493 se sklonem k rovině rovníku planety 29,0 stupňů. Její průměr se rovná 340 km. Oběžná doba trvá 360,16 pozemských dní. Objevil ji roku 1949 americký astronom pocházející z Holandska Gerard Kuiper.
Halimede má průměr 60 km. Vzdálenost od mateřské planety činí 15 728 000 km. Halimede byla objevena v roce 2002 M. Holmanem. Sklon dráhy je 134,10 stupňů. Doba oběhu trvá 1900 dní.
Sao má průměr 38 km. Sklon dráhy je 52,74 stipňů. Doba oběhu je 2979 pozemských dní. Jeho vzdálenost od Neptunu je 22 422 000 km. Byl objeven roku 2002 M. Holmanem.
Laomedeia má průměr 38 km. Vzdálenost od Neptunu je 23 571 000 km. Sklon dráhy je 44,10 stupňů. Doba jednoho oběhu je 2405 dní. Byla objevena v roce 2002 M. Holmanem.
Psamathe dosahuje rozměru 28 km. Vzdálenost k Neptunu je 46 695 000 km. Sklon dráhy je 137,30 stupňů. Doba jednoho oběhu je 9006 pozemských dní. Byla objevena v roce 2003 D. C. Jewittem, J. Kleynaem, a S. S. Sheppardem.
Neso se rovná rozměru 60 km. Vzdálenost od Neptunu je 48 387 000 km. Sklon dráhy je 139,30 stupňů. Doba oběhu činí 9500 dní. Objevili ho v roce 2002 M. Holman a B. Gladman.
Psamathe dosahuje rozměru 28 km. Vzdálenost k Neptunu je 46 695 000 km. Sklon dráhy je 137,30 stupňů. Doba jednoho oběhu je 9006 pozemských dní. Byla objevena v roce 2003 D. C. Jewittem, J. Kleynaem, a S. S. Sheppardem.
Neso se rovná rozměru 60 km. Vzdálenost od Neptunu je 48 387 000 km. Sklon dráhy je 139,30 stupňů. Doba oběhu činí 9500 dní. Objevili ho v roce 2002 M. Holman a B. Gladman.
Astronomické vzdálenosti
26. července 2007 v 18:40 | thorie
|
Jednotky vzdálenosti
Astronomické vzdálenosti
Abychom mohli popsat skutečné polohy těles, musíme k rektanscenzii a deklinaci připojit ještě vzdálenost. Tělesa ve vesmíru jsou od sebe tak daleko, že máme pro ně ještě tři vedlejší jednotky délky: astronomickou jednotku, parsek a světelný rok.
Astronomická jednotka: 1 AU = 149 597 892 km
Světelný rok: 1 ly = 9 461 000 000 000 km ( 63 241 AU )
Parsek: 1 pc = 30 860 000 000 000 km ( 206 264,806 AU, 3,261633 ly )
Abychom mohli popsat skutečné polohy těles, musíme k rektanscenzii a deklinaci připojit ještě vzdálenost. Tělesa ve vesmíru jsou od sebe tak daleko, že máme pro ně ještě tři vedlejší jednotky délky: astronomickou jednotku, parsek a světelný rok.
Astronomická jednotka: 1 AU = 149 597 892 km
Světelný rok: 1 ly = 9 461 000 000 000 km ( 63 241 AU )
Parsek: 1 pc = 30 860 000 000 000 km ( 206 264,806 AU, 3,261633 ly )