Astronomie na Blog.cz

Mars

Mars byl nejvýznamnější římský bůh.

Byl synem nejvyššího boha Jova a jeho manželky, bohyně Juno. Martovou manželkou byla bohyně Bellona. Mars byl starořímský bůh slunce a letního období. Dříve byl také často zobrazován jako válečník s kopím, přilbou a štítem, proto byl později ztotožňován s řeckým bohem války Áreem.
Podle římských mýtů byl otcem zakladatelů Říma, Romula a Rema, a proto se Římané považovali za jeho potomky a věřili, že právě jeho přízeň zajišťuje jejich městu vítězství a prosperitu.
Planeta Mars byla pojmenována již ve starověku.

Planeta Mars obíhá Slunce po elipse s dlouhou poloosou 228 milionů km. Dráha Marsu s excentricitou 0,0934 leží v rovině skloněné k ekliptice pod úhlem 1,8°. V perihéliu na planetu dopadá 1,45krát více slunečního záření než v aféliu . Okolo Slunce obíhá střední rychlostí 24,13 km/s jednou za 686,98 dne.

Rovníkový průměr Marsu dosahuje 6 804,9 km. Úniková rychlost je 5,027 km/s a rychlost rotace na rovníku je 868,22 km/h. Rektascenze severního pólu je 317,681 43°, což je přibližně 21 h, 10 min a 44 sec. Deklinace dosahuje úhlu 52,886 50° a albedo je 0,15.
Malá hmotnost Marsu a jeho vzdálenost od Slunce způsobily, že planeta nebyla nikdy dostatečně dlouho v tekutém stavu. Těleso planety se proto nestačilo dostatečně uzpůsobit tak, jako například Země, o čemž svědčí velký obsah železa v půdě Marsu. V raném stádiu vývoje se na Marsu vytvořila silná vrstva pevné kůry. Většina útvarů na povrchu vznikla před 4 miliardami let, sopky byly činné před 3 miliardami let.
Na Marsu rozlišujeme tři hlavní geologická období. Nejstarším je noachian. Povrch Marsu byl tenkrát vystaven častým srážkám s vesmírnými tělesy a severní polokouli pokrýval oceán. Před 2,8 miliardami let začal hesperian, v jehož průběhu Mars vysychal a ochlazoval se. V nejmladší éře amazonian se atmosféra stala natolik řídkou, že výskyt vody v kapalném skupenství na povrchu je vyjimečný, a pokračuje vysychání a ochlazování až k dnešnímu stavu.

Planeta má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, sopkami, kaňony a dalšími útvary. Voda v tekutém skupenství nemůže na planetě existovat kvůli nízkému tlaku na povrchu. Víme však, že se v kapalném skupenství dříve vyskytovala.

Atmosférický tlak planety se pohybuje okolo 0,7-0,9 kPa. Atmosféra Marsu obsahuje 95,32 % oxidu uhličitého, 2,7 % dusíku, 1,6 % argonu a 0,13 % kyslíku. Na Marsu byla pozorována i oblačnost, která je nejspíše tvořena krystalky oxidu uhličitého vznikajících ve výšce okolo zhruba patnácti kilometrů. Rozdíly teplot mezi dnem a nocí jsou na Marsu mnohem větší než u nás, protože Mars má příliš řídkou atmosféru na to, aby zabránila nočnímu vyzařování tepla. Teploty na povrchu kolísají mezi -130 °C ač do +30 °C. V rovníkových oblastech dosahuje 17 až 27 °C. Nad ránem poklesne na -73 °C. Na pólech není vyšší než -53 °C. Teplota tmavých ploch je o 5 až 15 °C vyšší než teplota okolí.

Velká poloosa Marsu dosahuje 1,523 662 31 AU. Mars se otočí kolem své osy jednou za 24 h, 37 min a 23 sec. K Zemi je Mars nejblíže v opozici. Délka jednoho vzestupného uzlu je 49,578 54° a argument šířky perihelu je 286,462 30°. Obvod oběžné dráhy je 9,553 AU a výstřednost dráhy 0,093 412 33. Minimální průměrná rychlost dosahuje 21,972 km/s, průměrná 24,077 km/s a maximální 26,499 km/s. K ekliptice je dráha skloněna o 1,850 61° a ke slunečnímu rovníku 5,65°.

Dřívější měření ukázala magnetické pruhy, což svědčí o silnějším magnetickém dynamu, které pracovalo několik miliónu let po vzniku.

Neznámá událost však toto pole narušila. Radiaci, která převyšuje limity

pro bezpečný pobyt mají vyřešit stínítka a bezpečnostní systémy

varování.

Kolem Marsu obíhají dvě přirozené družice - Phobos a Deimos. Názvy dostaly po synech boha Marta. Měsíce byly objeveny Asaphem Hallem v roce 1877. O jejich existenci se však již zmínili např. Johannes Kepler, jenž se domníval, že kvůli rovnováze kosmu musí planetu obíhat dva měsíce.

Mars - měsíce
Okolo Marsu obíhají celkem jenom dva měsíce, což v roce 1877 objevil americký astronom Asaph Hall. Měsíce dostaly jména po synech mytologického boha války Marta.

Phobos ( z řečtiny hrůza, strach ) je nejblíže obíhajícím měsícem Marsu. Mars obíhá ve vzdálenosti 5 760 km. Phobos má nepravidelný rozměr 27,0 × 21,6 × 19,8 km. Mars obíhá po dráze s excentricitou 0,0210 a dlouhou poloosou 9 382 km. Jeho výstřednost je 0,0151, sklon dráhy dosahuje 1,093°. Doba jednoho jeho oběhu kolem planety trvá 0,319 dne. Asi za sto milionů let má Phobos spadnout

na povrch své mateřské planety, ale ještě předtím jej

slapové síly roztrhnou na kusy a ty vytvoří

kolem Marsu prstenec.

Deimos ( z řečtiny děs ) obíhá Mars po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,0028 a dlouhou poloosou 23 478 km. Oběžná doba Deimosu je 30 hod a 18 min. Rozměr měsíce je 15,0 × 12,0 × 10,4 km.

Jupiter

Planeta Jupiter je svým průměrem 143 760 km největší a nejhmotnější planetou Sluneční soustavy. Jupiter se formoval pravděpodobně jako hvězda. Pro malou hmotnost však ve svém vývoji zůstal někde uprostřed.

Planetu Jupiter objevil jako první Galileo Galilei v roce 1610. V témže roce Galileo Galilei a Simon Marius nezávisle na sobě objevili čtyři velké Jupiterovy měsíce Io, Europu, Ganymede a Callisto, u jejichž nebeského pohybu bylo jasné, že jeho centrem není Země, což se právě stalo hlavním bodem obhajoby Koperníkovy heliocentrické soustavy, teorie o pohybu planet.

Atmosférický tlak planety Jupiter dosahuje 70 kPa. Složení atmosféry se velmi podobá složení sluneční mlhoviny. Atmosféra Jupiteru se skládá z 86% vodíku, 14% helia, 0,1% methanu, dále z 0,1% vodních par, 0,02% amoniaku, 0,0002% ethanu a v nejmenším množství z fosfinu a sulfanu. Při teplotě -140° nemůže vodík ani helium uniknout z povrchu planety, jako například unikly z naší planety.
Charekteristickým útvarem Jupiterovy atmosféry je Velká červená skvrna, bouře, jenž je větší než sama naše planeta. Pod atmosférou Jupiteru se rozkládá vodíkový oceán, jehož hloubka sahá asi do třetiny planety. Na dně vodíkového oceánu, v hloubce kolem 40 000 km pod mraky, dosahuje tlak 700 000 MPa a teplota je zde vyšší než 10 000 °C. Vodík za těchto podmínek nabývá vlastností kovu. Má téměř pevnou strukturu a volné elektrony, stává se vodivým.

Jupiterovy tři malé prstence, složené z malých prachových částic, jenž byly objeveny sondou Voyager 1. Hlavní prstenec je tvořen prachem z měsíců Adrastea a Metis. Dva široké jemné prstence, které obklopují hlavní, pocházejí z Thebe a Amalthey. Existuje také velmi řídký a vzdálený vnější prstenec, který krouží kolem Jupiteru opačným směrem.

Magnetické pole největší planety Sluneční soustavy je tak velká, že je možno ji vidět i ze Země a je dokonce větší než magnetosféra Slunce. Magnetické pole vytváří mohutné výrony urychlených částic v Jupiterových radiačních pásech, interaguje s měsícem Io a vytváří vodivou trubici a plazmový prstenec okolo něj. Magnetické pole generuje hydromagnetické dynamo tekutého vnitřku planety.
Jupiter je zdrojem rádiového záření na milimetrových, centimetrových i metrových vlnách. Původncem milimetrových rádiových vln je tepelné záření. Centimetrové vlny vznikají při synchronním záření, které vyvolávají částice s nábojem při pohybu silným magnetickým polem planety. Rádiové vlny ve formě impulsů způsobují v atmosféře elektrické výboje.
Při polární záři dopravuje magnetické pole nabité částice vyvržené ze Slunce k pólům. Jakmile částice vletí do atmosféry, odštěpí se z existujících plynných molekul dočasně elektrony. Elektrické síly však přitáhnou tyto molekuly zpátky. Když se molekuly rekombinují, aby vytvořily opět neutrální molekuly, vzniká světlo polární záře.

Jupiter obíhá okolo Slunce po téměř kruhové dráze, elipse s excentricitou 0,0485 jednou za 11,86 roku, průměrnou rychlostí 13,06 km/s. Od Slunce je vzdálený v průměru 5,2 AU. V opozici je od nás planeta vzdálena 600 milionů km, v konjukci 950 milionů km. Velká poloosa planety je 5,203 363 01 AU ( 778 412 027 km ), obvod oběžné dráhy dosahuje 32,675 AU, délka jednoho vzestupného uzlu je 100,556 15° a argument šířky perihelu je 274,197 70°.

Rovníkový průměr planety dosahuje 142 984 km, polární průměr 133 709 km a zploštění dosahuje čísla 0,064 87. Úniková rychlost planety je 59,54 km/s, perioda rotace je 0,413 51 d, a rychlost rotace 45,262 km/h.

Rotační osa je skloněna o 3,13°, rektascenze severního pólu dosahuje 268,05°, což je asi 17 h 52 min 12 sec. Deklinace je 64,49° a albedo 0,52. Minimální povrchová teplota je 110K a průměrná dosahuje 152 K.

Jupiter má přinejmenším 63 měsíců. Ty, které byly objeveny v minulosti, dosaly jména nymf a dcer významných postav antické mytologie. Vyjímkou je Ganymed, jenž dostal jméno z antické legendy o nejhezčím chlapci na světě. Na základě charakteru oběžných drah jsou obvykle Jupiterovy satelity rozdělovány do několika skupin, nazývaných obvykle rodinami: malé vnitřní měsíce, Galileovy měsíce, rodina Themisto, rodina Himalia, rodina Carpo, rodina Ananke, rodina Pasiphae a rodina Carme.

Jupiter - měsíce

Jupiter má přinejmenším 63 měsíců. Ty, které byly objeveny v minulosti, dosaly jména nymf a dcer významných postav antické mytologie. Vyjímkou je Ganymed, jenž dostal jméno z antické legendy o nejhezčím chlapci na světě. Na základě charakteru oběžných drah jsou obvykle Jupiterovy satelity rozdělovány do několika skupin, nazývaných obvykle rodinami: malé vnitřní měsíce, Galileovy měsíce, rodina Themisto, rodina Himalia, rodina Carpo, rodina Ananke, rodina Pasiphae a rodina Carme.

Metis se okolo planety Jupiter pohybuje po kruhové dráze ve vzdálenosti 127 969 km s periodou přibližně 7 hod. Má průměr 40 km, výstřednost 0,001, sklon dráhy 0,021° a magnitudu 17,5. Objevil jej v roce 1980 S.P. Synnott za pomocí fotografií pořízených sondou Voyager 2.

Adrastea obíhá Jupiter po kruhové dráze v rovině rovníku planety ve vzdálenosti 128 971 km. Planetu oběhne asi za sedm hodin. Její rozměr je 25 x 20 x 15 km. Pohybuje se v pásmu Jupiterova prstence, takže je nejspíš jeho hlavním zdrojem prachových částic. Má výstřednost 0,002, sklon dráhy 0,027° a magnitudu 18,7. V roce 1979 jej objevili astronomové D.C. Jewitt a E. Danielson.

Amalthea obíhá Jupiter po kruhové dráze v rovině rovníku planety ve vzdálenosti 181 300 km. Pohybuje se v pásmu Jupiterova prstence. Oběh planety jí trvá asi dvanáct hodin. Její výstřednost je 0,003, sklon dráhy 0,389°, dosahuje rozměrů 270 x 166 x 150 a magnituda je 14,1. Byla objevena E.E. Barnardem v roce 1892.

Thebe se kolem planety pohybuje po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,02, skloněnou 0,9° k rovině dráhy planety, ve vzdálenosti 221 895 km. Jupiter oběhne jednou za 16 hod. Má rozměry 110 x 100 x 90 km.

Io má průměr 3 630 km. Jupiter obíhá po kruhové dráze ve vzdálenosti 421 600 km jednou za 43 hod. Sklon dráhy je 0,036° a magnituda 5,0. Io má jasně žlutou barvu, je tvořena z 90 % oxidem siřičitým. Má skalnatý povrch posetý stopami po kráterech, který je zčásti pokrytý solným nánosem. Měsíc si udržel atmosféru s vrstvou ionosféry. Objevil jej Galileo Galilei v roce 1610.

Europa se kolem Jupiteru pohybuje po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,01, skloněnou 0,47° k rovině dráhy planety, ve vzdálenosti 671 000 km. Jupiter oběhne jednou za 86 hod. Její průměr je 3 138 km. Nitro Europy ve většinou tvořeno silikátovými horninami. Povrch brázdí tisíce kilometrů dlouhé a stovky kilometrů široké trhliny. Má tenkou atmosféru, která obsahuje vodu.

Ganymed svým průměrem 5 268 km převyšuje Merkur a Pluto. Kolem planety Jupiter obíhá po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,0015 a dlouhou poloosou 1 074 300 km jednou za 7,2 dne. Jeho povrch je celý poset velkým množstvím kráterů a trhlin. Atmosféru má složenou převážně z amoniaku a methanu. Objevil ho Galileo Galilei v roce 1610.

Callisto se okolo Jupiteru pohybuje po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,01m skloněnou 0,28° k rovině dráhy planety, ve vzdálenosti 1 883 000 km. Jupiter oběhne jednou za 16,7 dne. Má průměr 4 806 km. Jeho silikátové jádro oblklopuje led a voda. Již miliardy let je bombardován různými vesmírnými tělesy, proto je na jeho povrchu velké množství kráterů. Callisto ve své blízkosti mění magnetické pole Jupiteru. Roku 1610 jej objevil Galileo Galilei.

Další měsíce Jupiteru: Themisto, Leda, Himalia, Lysithea, Elara, Carpo, Euporie, Orthosie, Euanthe, Thyone, Mneme, Harpalyke, Hermippe, Praxidike, Thelxinoe, Helike, Iocaste, Ananke, Eurydome, Arche, Autonoe, Pasithee, Chaldene, Kale, Isonoe, Aitne, Erinome, Taygete, Carme, Sponde, Kalyke, Pasiphae, Eukelade, Megaclite, Sinope, Hegemone, Aoede, Kallichore, Callirrhoe a Cyllene.

Podle Homérského mýtu o stvoření světa byl nejmladším synem řeckých bohů Urana a Gaie. Zatímco Řekové považovali Krona za představitele nepořádku a chaosu a věřili, že olympští bohové na svět přinesli období míru a pořádku poté, co se zmocnili vlády na zlomyslných Titánech, měli Římané na prvotní bohy příznivější pohled. Ačkoli římský bůh Saturn byl sloučen s Kronem, měli Římané Saturna raději než Řekové Krona. Stejně jako významu Krona pro Římany, měla zpětně jeho římská varianta, Saturn, velký vliv na západní kulturu. Podle blízkovýchodní tradice byl sedmý den v židovsko-křesťanském kalendáři latinsky nazávánDies Saturni.

Planeta Saturn je nejřidší planetou sluneční soustavy. Lidé už jej znali od pravěku, neboť je pozorovatelný pouhým okem.V roce 1610 se pozorováním Saturnu zabýval Galileo Galilei, ale kvůli nedokonalé optice neodhalil podstatu saturnových prstenců a pokládal je za dvě samostatná tělesa, doprovázející vlastní planetu. Správné vysvětlení pozorovaných jevů přinesl až Christiaan Huygens, jenž jako první prohlásil, že Saturn je obklopen kruhovým prstencem. Giovanni Domenico Cassini zjistil, že pozorovaný prstenec se ve skutečnosti skládá z řady vzájemně oddělených prstenců. V 19. století prokázal J. E. Keeler, že jednotlivé prstence nejsou jednolité, ale skládají se z nesmírného počtu malých částic.

Velká poloosa planety Saturn je 9,537 070 32 AU ( 1 426 725 413 km ), velký obvod planety 59,879 AU. Excentricita dosahuje čísla 0,054 150 60, perihel je 9,020 632 24 AU ( 1 349 467 375 km ), afel tvoří 10,053 508 40 AU ( 1 503 983 449 km ). Oběžná doba planety ( perioda ) je 10 757,7365. Maximální orbitální rychlost dosahuje 10,182 km/s, průměrná 9,638 km/s a minimální je 9,136 km/s. Sklon dráhy k ekliptice je tvořen 2,484 46° a ke slunečnímu rovníku 5,51°. Délka jednoho vzestupného uzlu je 113,715 04°, argument šířky perihelu 338,716 90°. Protože je Saturn skloněn vůči své oběžné dráze okolo Slunce, vykazuje tak roční období stejně jako Země. Když je polokoule nakloněna tak, že Slunce prochází přímo nad hlavou, nastává léto a o polovinu oběžné dráhy později, něco kolem 15 let na Zemi, nastává na Saturnu zima. Magnetické pole vytváří hydromagnetické dynamo. Magnetosféra, která nění stálá, sahá daleko do okolního prostoru. Pohybují se v ní všechny větší měsíce planety a leží v ní i prstence.

Rovníkový průměr planety dosahuje 120 536 km, polární průměr 108 728 km, přičemž zploštění je 0,097 96. Rychlá rotace Saturnu zplošťuje na pólech jeho tvar, a proto je rovníkový průměr o 11 808 km větší, než pólový průměr. Saturn je nejvíce zploštělá planeta. Úniková rychlost 35,49 km/s daleko předčí tepelnou rychlost molekul. Perioda rotace dosahuje 0,444 009 149 2 d (10 h 39 min 22,400 00 s). Rychlost rotace směrem od rovníku k pólům klesá, rychlost rotace na rovníku je 35 500 km/h, rotační osa Saturnu svírá s rovinou jeho dráhy úhel 63,3°. Planeta nerotuje jako tuhé těleso. Rektascenze severního pólu je 40,59° (2 h 42 min 21 s), deklinace dosahuje 83,54° a albedo 0,47.

Saturn si uchoval původní chemiské složení, které nabyl při akreci z protoplanetárního mraku. Atmosférický tlak Saturnu je 140 kPa, přičemž 2/3 tvoří vodík ( 93% ), zbytek tvoří 5% helia, 0,2% methanu, 0,1% vodní páry , 0,01% amoniaku, 0,0005% ethanu a zbylích 0,0001% tvoří fosfin.

Nejvzdálenější část systému Saturnových prstenců viditelných ze Země tvoří prstenec A, který má průměr téměř 275 000 km. Prstenec A je od nejširšího a nejjasnějšího prstence B oddělen tmavou mezerou širokou 4500 km ( Cassiniho dělení ). Následuje částečně průhledný prstenec C. Slabší prstence D a F leží uvnitř a vně viditelných prstenců. Jiné dva prstence G a E leží za prstencem F. Prstence se skládají z několika stovek samostatných prstenců. Jsou to buď zbytkový materiál protoplanetárního mraku nebo se jedná o část měsíce nebo měsíců, které Saturn slapovými silami postupně stahoval a po překročení Rocheovy meze rozdrobil na malé úlomky.

Dále se povívejte na Saturnovy měsíce.

Saturn - měsíce
Saturn má nejvíce měsíců ze všech planet ve sluneční soustavě. Nejbližší měsíc obíhá ve vzdálenosti 133 583 km od planety, zatímco nejvzdálenější až 15 milionů km.

Pan je první měsíc od planety Saturn. Obíhá planetu jednou za necelých 14 hodin. Je to i Saturnův nejmenší měsíc s průměrem jenom 25,6 km. Měsíc Pan má oběžnou dráhu právě v Enckeho mezeře, jenž rozděluje vnější Saturnův prstenec, nazývaný také prstenec A. Měsíc objevil jej v roce 1990 Mark R. Showalter.

Daphnis má dobu jednoho oběhu okolo planety 0,590 dne. Dosahuje rozměru 7 km. Objevil ji v roce 2005 C. C. Porco.

Atlas obíhá planetu po kruhové dráze těsně za okrajem vnějšího prstence ve vzdálenosti 137 670 km přibližně jednou za 14,5 hodin. Je to jeden z měsíců s nepravidelným tvarem 37 x 34 x 27 km. Objevil jej R. Terrile za pomoci fotografií zaslaných v roce 1980 kosmickou sondou Voyager 1.

Prometheus je nejnepravidelnějším měsícem Saturnu s rozměry 148 x 100 x 68 km. Saturn obíhá po téměř kruhové dráze u vnitřního okraje prstence F ve vzdálenosti 139 350 km přibližně jednou za 14,7 hodiny. Objevili jej S. A. Collins a D. Carlson pomocí fotografií zaslaných v roce 1980 sondou Voyager 1.

Pandora obíhá planetu po téměř kruhové dráze u vnějšího okraje prstence F ve vzdálenosti 141 700 km přibližně jednou za 15 hod. Je to jeden z dalších měsíců s nepravidelným tvarem; 110 x 88 x 62 km. Objevili jej taktéž S. A. Collins a D. Carlson pomocí fotografií zachycených v roce 1980 vesmírnou sondou Voyager 1.

Epimetheus je Saturnův měsíc s nejmenší hustotou. V minulosti mohl být s měsícem Janus jedno těleso, které nepřežilo náraz meteoroidu, jaký například utvořil kráter na Mimasu. Epimetheovy rozměry jsou 138 x 110 x 110 km. Byl objeven J. Fointainem a S. Larsonem v roce 1966.

Janus obíhá Saturn ve vzdálenosti 151 450 km jednou za 16,7 hod. jeho rozměry jsou 97×95×77 km. Janus a měsíc Epimetheus si v pravidelných intervalech vyměňují své dráhy za pomoci vzájemné gravitace, kdy rychlejší měsíc přejde na vzdálenější dráhu pomalejšího měsíce, čímž se jeho pohyb zpomalí a naopak. Janus objevil A. Dollfus roku 1966.

Mimas je prvním objeveným měsícem Saturnu. S průměrem 372 km obíhá planetu v blízkosti vnější hrany prstence, po dráze s excentricitou 0,0201 a velkou poloosou 185 600 km jednou za 22,6 hodiny. Jeho povrch je celý posetý krátery; největší kráter Herschel má průměr 130 km. Není vyloučeno, že si zachoval část vnitřního tepla z období svého vzniku. Možství malých kráterů svědčí o vysokém stáří povrchu měsíce. Mimas objevil v roce 1789 William Herschel jako první měsíc Saturnu.
Methone má sklon dráhy 0,018°. Doba jednoho jeho oběhu okolo planety trvá 1,010 dne. Dosahuje rozměru 3 km. Objevil ho C. C. Porco v roce 2004.
Pallene má sklon dráhy 0,181°. Doba oběhu kolem Saturnu trvá 1,140 dne. Dosahuje rozměru 4 km. Byl objeven C. C. Porcem v roce 2004.

Enceladus je měsíc Saturnu s nejodrazivějším povrchem z měsíců naší sluneční soustavy. Má mělký reliéf, jakoby vyhlazený věkem. Odráží až 99 % dopadajícího slunečního svitu. Jeho povrch je rozdělen do tří skupin; oblasti mírně posety impaktními krátery, oblasti, kde je kráterů velmi málo a planiny s jemnými rýhami. Enceladus má rozměry 512 x 495 x 488 km. Saturn obíhá po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,0044 s velkou poloosou 238 100 km jednou za 1,37 dne. Objevil jej v roce 1789 William Herschel.

Telesto má sklon dráhy 1,158°. Doba jednoho jeho oběhu kolem Saturnu je 1,888 dne. Jeho rozměr je přibližně 34 x 28 x 26 km. Dráhová konfigurace tohoto měsíce je velmi stabilní a vyplývá ze zákonů nebeské mechaniky. Stabilitu způsobuje gravitace Saturnu a měsíce Tethys. Objevil ho v roce 1980 B. Smith na snímcích z kamery sondy Voyager 1.

Tethys má průměr 1 046 km. Saturn obíhá po kruhové dráze ve vzdálenosti 294 700 km jednou za 1,9 dne. Sklon dráhy je 1,158°. Tethys je téměř celý z ledu.

Calypso má sklon dráhy 0,171°. Obíhá planetu ve vzdálenosti 294 700 km jednou za 1,888 dne. Jeho rozměr je 34 x 22 x 22 km. Má o něco menší hmotnost než Telesto. Dráhová konfigurace tohoto měsíce je velmi stabilní a vyplývá ze zákonů nebeské mechaniky. Stabilitu způsobuje gravitace Saturnu a měsíce Tethys. Objevil ho v roce 1980 B. Smith na snímcích z kamery sondy Voyager 1.
Polydeuces má sklon dráhy 0,171°. Doba oběhu činí 2,740 dní. Dosahuje 4 km. V roce 2004 jej objevil C. C. Porco.

Dione má průměr 1 120 km. Saturn obíhá po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,0022 a velkou poloosou 377 500 km jednou za 2,7 dne. Dráha Dione leží téměř v rovině rovníku planety. Povrch měsíce je poset množstvím kráterů, pozůstatků po srážkách měsíce s meteoroidy. Rýhy na povrchu vznikly pravděpodobně zlomy v ledové kůře měsíce. Příčinou nepravidelné odrazivosti je pravděpodobně voda, která po staletí migrovala rýhami ze zadní polokoule na přední, kde v podobě námrazy a ledu odráží více světla než zbylý povrch. Objevil ho v roce 1684 Giovanni Cassini.

Helene obíhá Saturn po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,01, se sklonem k rovině rovníku Saturnu jenom 0,2° ve vzdálenosti
377 410 km jednou za 2,74 dne. Má nepravidelný tvar a jeho rozměry jsou 36 x 32 x 30 km. Našli ho v roce 1980 na fotografiích Voyageru 1 francouzští astronomové Lecacheux a Laques.

Rhea obíhá Saturn po téměř kruhové dráze s excentricitou 0,001 a velkou poloosou 527 200 km jednou za 4,52 dne. Rhea má průměr 1 528 km. Rotace Rhei a oběžná dráha jsou vázané. Skládá se většinou z vodního ledu, ale má malé kamenné jádro. Objevil ji v roce 1672 Giovanni Cassini.

Titan má rozměr 5 150 km. Obíhá okolo Saturnu jednou za 15,95 dne po eliptické dráze s excentricitou 0,0289 a velkou poloosou 1 221 600 km. Titanova atmosféra se skládá z 85 % dusíku, 12 % argonu a methanu, zbylé 3 % připadají na organické molekuly. Atmosférický tlak na povrchu je 1600 hPa. Úniková rychlost na Titanu dosahuje 0,379 km/s. Perioda rotace činí 382,690 h, albedo měsíce 0,21. Teplota na největším, nejhustším, nejhmotnějším a nejjasnějším měsíci Saturnu je okolo -180 °C, což je teplota, při které může být na měsíci methan v pevném, tekutém i plynném skupenství.V roce 1655 jej objevil Christiaan Huygens jako první Saturnův měsíc. V roce 1655 jej objevil Christiaan Huygens jako první Saturnův měsíc.

Hyperion obíhá planetu po dráze s excentricitou 0,104 ve vzdálenosti 1 481 100 km jednou za 21,3 dne. Sklon dráhy k rovině rovníku planety je 0,43°. Má nepravidelný tvar s rozměry 360 x 280 x 225 km. Byl objeven G. Bondem a W. Lassellem v revolučním roce 1848.

Japetus má průměr 1 436 km. Saturn obíhá po dráze s excentricitou 0,0283 ve vzdálenosti 3 561 300 km jednou za 79,33 dne. Sklon dráhy k rovině rovníku planety je 14,7°. Cassini jej objevil v roce 1671 jako druhý měsíc Saturnu. O stáří Japetu svědčí i početné impaktní krátery.
Kiviuq má sklon dráhy 48,700°, doba jednoho jejo oběhu kolem planety trvá 449,0 dní. Má něco kolem 7 km. Objevil ho v roce 2000 B. Gladman.
Ijiraq má sklon dráhy 49,100°, doba oběhu kolem Saturnu tvrvá 451,0 dní. Dosahuje rozměru 5 km. J. J. Kavelaars a B. Gladman jej objevili v roce 2000.

Phoebe obíhá planetu retrográdně po dráze s excentricitou 0,16 jednou za 550,4 dne. Její střední vzdálenost od Saturnu je 12 952 000 km. Má nepravidelný tvar s rozměrem 230 x 220 x 210 km. Objevil jej v roce 1898 E. Pickering.
Paaliaq má sklon dráhy 47,200°. Doba jednoho oběhu kolem Saturnu trvá 687,0 dne. Rozměrem dosahuje 10 km. Byl objeven B. Gladmanem v roce 2000.
Skathi má sklon dráhy 148,500°, doba oběhu trví 729,0 dne. Jeho rozměr je 3 km. V roce 2000 jej objevili J. J. Kavelaars a B. Gladman.
Albiorix má sklon dráhy 34,000°, doba oběhu trvá 738,0 dne. Dosahuje rozměru 13 km, v roce 2000 jej objevil M. Holman a T. B. Spahr.
Bebhionn má sklon dráhy 41,000°, doba oběhu je 822,0 dne. Dosahuje 3 km. V roce 2005 jej objevili D. Jewitt, S. Sheppard a J. Kleyna.
Erriapo má sklon dráhy 33,500°, doba jednoho oběhu trvá 871,0 dne. Rozměrem dosahuje 4 km. Objevili jej v roce 2000 J. J. Kavelaar a B. Gladman.
Siarnaq má sklon dráhy 45,600°, doba oběhu je 893,0 dne. Jeho rozměr je 16 km. V roce 2000 jej objevili B. Gladman a J. J. Kavelaars.
Tarvos má sklon dráhy 34,900°, doba oběhu činí 926,0 dne. Rozměrem dosahuje 7 km. V roce 2000 jej objevili J. J. Kavelaars a B. Gladman. Mundilfari má sklon dráhy 169,400°, doba jednoho jeho oběhu kolem planety trvá 951,0 dní. V roce 2000 jej objevili B. Gladman a J. J. Kavelaars. Narvi má sklon dráhy 134,600°, doba oběhu kolem planety se rovná 956,0 dní. Jeho rozměr je 3 km. Byl objeven roku 2003 S. S. Sheppardem. Bergelmir má sklon dráhy 156,900°. Doba oběhu kolem Saturnu je 1008,0 dne. Jeho rozměr je 3 km. Objevili jej D. Jewitt, S. Sheppard a J. Kleyna v roce 2005.
Aegir má sklon dráhy 167,000°, doba oběhu trvá 1026,0 dne, rozměrem dosahuje 3 km, v roce 2005 jej objevili D. Jewitt, S. Sheppard a J. Kleyna. Suttungr má sklon dráhy 175,800°, doba jednoho jeho oběhu kolem planety ke 1017,0 dne. Rozměrem dosahuje 3 km. Objevili jej B. Gladman a J. J. Kavelaars v roce 2000.
Bestla má sklon dráhy 147,400°, doba oběhu činí 1052,0 dne, rozměru dosahuje 3 km. V roce 2005 jej objevili D. Jewitt, S. Sheppard a J. Kleyna. Hati má sklon dráhy 162,700°, doba jednoho oběhu trvá 1081,0 dne. Jeho rozměr je 3 km. Objevili jej v roce 2005 D. Jewitt, S. Sheppard a J. Kleyna. Thrymr má sklon dráhy 175,000°, doba oběhu trvá 1089,0 dne, jeho rozměr je 3 km. V rocde 2000 jej objevili B. Gladman a J. J. Kavelaars.
Fornjot má sklon dráhy 168,000°, doba jednoho oběhu kolem planety trvá 1355,0 dne. Jeho rozměr je 3 km. V roce 2005 jej objevili D. Jewitt, S. Sheppard a J. Kleyna.
Fenrir má sklon dráhy 163,000°, doba oběhu trvá 1271,0 dne. Rozměrem dosahujue pouhých 2 km. Objevili jej D. Jewitt, S. Sheppard a J. Kleyna v roce 2005.
Ymir má sklon dráhy 173,100°, doba oběhu trvá 1312,0 dne. Má 8 km. V roce 2000 jej objevil B. Gladman.

internet:
encyklopedie Wikipedie

knihy:
VESMÍR 1 Sluneční soustava

Planetu objevil William Herschel 13. března roku 1781. Když zaměřil svůj 15,5cm dalekohled na tuto hvězdu ( za čož ji považovali, neboť se na obloze při pozorování jako hvězda jeví ) v souhvězdí blíženců, zdála se mu větší než ostatní hvězdy. Když se s postupným zvětšením začala zjevovat planeta, pohybující se po kruhové dráze kolem Slunce, nebylo pochyb o existenci nové planety sluneční soustavy.

Uranův systém prstenců je složený z tmavých balvanů kolem 20 metrů. Všechny prstence leží téměř v jedné rovině, totožné s rovinou rovníku planety. Částice prstencůobíhají Uran po kruhových nebo eliptických drahách, jejichž excentricita

nepřevyšuje hodnotu 0,008. Prstence dostaly jména 6, 5, 4, Alfa, Beta, Eta, Gama, Delta, 1986 U1R a Epsilon, řazeny od vnitřního. Mezi prstenci Epsilon a Delta je vzdálenost 2 340 km. Nejužší mezera mezi prstenci má šířku 175 km

Neptun se svým vychýlením rotační osy o téměř 90° stává planetou
s největším sklonem osy. Rotace je tedy retrográdní. Spekuluje se, že během formování planety došlo možná ke kolizi s velkou protoplanetou, která způsobila změnu orientace. Je zřejmé, že Uranův extrémní odklon osy způsobuje také radikální sezónní výkyvy počasí.

Uranovo magnetické pole je vychýleno o téměř 60°. Nejspíš je vytvářeno pohybem v relativně mělkých hloubkách pod povrchem Uranu. Jelikož Neptun má podobně umístěné magnetické pole, lze předpokládat, že tento jev není následkem výchylky osy.

Uran se skládá především z kamene a různých typů ledu. Atmosférický tlak je asi 120 kPa. Obsahuje 83% vodíku, 15% helia, 1,99% methanu, 0,01% amoniaku, 0,00025% ethanu, 0,00001% acetylenu a stopová množství oxidu uhelnatého a sulfanu. Zdá se, že Uran nemá výrazně diferencované kamenné jádro, ale jeho materiál je víceméně rovnoměrně rozložen. Uranova modrozelená barva je způsobena absorbcí červeného světla jeho metanovou atmosférou. Cirkulační obrazce v atmosféře dokazují, že i ve velké vzdálenosti Uranu od Slunce je stále dostatek sluneční energie k zahřívání atmosféry planety. Vítr na Uranu vane ve směru rotace. Plazmový obal Uranu se skládá z protonů, iontů a volných elektronů. Teplota plazmy dosahuje 400 milionů °C. Část vysoko energetických částic plazmovéjo obalu planety absorbují jeho měsíce.

Velká poloosa Uranu dosahuje 19,191 263 93 AU, což je 2 870 972 220 km ( viz Astronomické vzdálenosti ). Obvod oběžné dráhy planety je přibližně 120,515 AU, výstřednost činí 0,047 167 71. Perihel je 18,286 055 96 AU, což se rovná 2 735 555 035 km, afel je 20,096 471 90 AU ( 3 006 389 405 km ).

Perioda Uranu je 84,07 a. Maximální orbitální rychlost dosahuje 7,128 km/s, průměrná rychlost je 6,795 km/s a minimální rychlost je rovna 6,485 km/s. Sklon dráhy k ekliptice je 0,769 86°, a ke slunečnímu rovníku 6.48°. Délka jednoho vzestupného uzlu dosahuje 74,229 88°, argument šířky perihelu činí 96,734 36°. Rovníkový průměr planety dosahuje 51 118 km, přičemž polární průměr je 49 946 km a zploštění 0,0229. Uran s rotační dobou 17 h 14 min 24 sec patří k planetám s rychlou rotací, která je příčinou zploštění planety na pólech. Rychlost rotace na rovníku je 9315,08 km/h. Sklon rotační osy je 97,77°. Rektascenze severního pólu je 257,31°, což je přibližně 17 h 9 min 15 s, deklinace je -15,175° a albedo je 0,51. Uran oběhne Slunce jednou za 84,01 roku po eliptické dráze s excentricitou 0,047 střední rychlostí 6,80 km/s. Úniková rychlost dosahuje 21,29 km/s.

Kolem Uranu se momentálně pohybuje 27 přirozených satelitů. Uran a jeho měsíce nám poprvé přiblížily kamery sondy Voyager 2. Přeletěl kolem planety v roce 1986 ve vzdálenosti 107 100 km od jejího středu. Údaje k nám cestovaly 2 hod 44 min a 51 sec.

Pokud chcete vědět něco o všech dvacetisedmi měsících Uranu, klikněte na odkaz Měsíce Uranu.

Uran - měsíce
Uran má 27 dosud objevených měsíců. Na základě charakteristiky oběžných drah jsou rozdělovány do 3 skupin, nazývaných obvykle rodinami. Měsíce jsou pojmenovány podle postav z děl Alexandra Popea a Williama Shakespeara, přičemž některé z nich jsou zároveň mytologické.

Rozdělení:
Vnitřní měsíce s pravidelnými drahami: Tyto měsíce obíhají v blízkosti planety po drahách v rovinách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety a dráhy jsou prakticky kruhové. Jejich rotace je vázaná. Do této rodiny patří Ophelia, Bianca, Cressida, Desdemona, Juliet, Portia, Rosalind, Belinda, Puck, Perdita, Mab a Cupid.
Vnější měsíce s pravidelnými drahami: Tyto měsíce obíhají ve střední vzdálenosti od planety po drahách v rovinách ležících téměř přesně v rovině rovníku planety a dráhy jsou prakticky kruhové. Jejich rotace je vázaná. Do této rodiny patří Miranda, Ariel, Umbriel, Titania a Oberon.
Měsíce s nepravidelnými prográdními drahami: Tyto měsíce obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných retrográdních drahách. Patří sem Margaret.
Měsíce s nepravidelnými retrográdními drahami: Tyto měsíce obíhají ve větších vzdálenostech od planety po více či méně výstředných retrográdních drahách. Do této rodiny patří Caliban, Stephano, Trinculo, Sycorax, Prospero, Setebos, Francisco a Ferdinand.

Uranovy měsíce
Cordelie - obíhá planetu po kruhové dráze ve vzdálenosti 49 750 km přibližně jednou za 8 hodin. Její průměr je 26 km. Byla objevena v roce 1986 Voyagerem 2.

Planeta Neptun je nejmenší z joviálních planet. Jeho existenci předpověděli (a přibližnou polohu vypočítali) francouzský astronom Urbain Le Verrier ( planeta byla jenom 52, od místa, jímž vypočteného z poruch dráhy Uranu) a anglický astronom John Couch Adams ( dospěl k názoru, že příčinou nepravidelnosti Uranu je jiná planeta, vypočetl dráhu neznámé planety o osm měsíců dříve než Leverrier a upozornil na ni ředitele cambridgské a greenwichské hvězdárny ) na základě odchylek v pohybu Uranu. Na základě jejich výpočtů byl potom objeven v roku 1846 německým astronomem Johannem Gottfriedem Gallem v souhvězdí Kozoroha. Neptun, jako jediná

planeta byla objevená teoretiky.

V roce 1981 a 1984 nasvědčovala, že okolo planety, přesněji ve vzdálenosti 76 400 km od jejího středu se nachází nepravidelný prstenec. V roce 1989 kamera sondy Voyager zaznamenala kolem Neptunu systém několika řídkých prstenců. Vnější byl nazván Adams a má tři jasnější segmenty, vnitřní prstenec byl nazván Laverrier, další, které byly zjištěny nesou názvy Platon a Galle.

Neptun převyšuje Zemi svým rovníkovým průměrem 3,88x ( 49 528 km ). Na pólech je mírně zploštělý; pólový průměr je o 848 km kratší než rovníkový. Kolem Slunce se pohybuje ve střední vzdálenosti 30 AU ( viz astronomické vzdálenosti ) po téměř kruhové dráze, s oběžnou dobou 164,79 let. Obvod oběžné dráhy činí 188,925 AU. Perihel Neptunu je 29,810 795 27 AU, afel 30,327 131 69 AU. Maximální orbitální rychlost je 5,479 km/s, průměrná 5,432 km/s a nejnižší 5,385 km/s, nejsou to sice velké rozdíly, ale budiž. Sklon dráhy k ekliptice je 1,76°, ke slunečnímu rovníku o něco více; 6,43°. Délka vzestupného uzlu byla naměřena 131,721 69°, argument šířky perihelu činí 273,249 36°.

Plášť Neptunu je silný 10 000 až 15 000 km a skládá se z vodního ledu, metanu a amoniaku. Teplota dosahuje -200 stupňů Celsia. Hustotu jádra odhadujeme na 4,5 až 5 g/cm krychlových, a s průměrem kolem 14 000 km.

A teď několik stručných fyzikálních charekteristik, což se samozřejmě týče Neptunu. Jeho polární průměr dosahuje 48 681 km ( pro srovnání, 3,8 Zemí ). Úniková rychlost je velká 23,5 km/s. Perioda rotace trvá 16,11 h, rychlost rotace na rovníku 9960 km/h. Sklon rotační osy 28,32°. Rektascenze ( souřadnice, jenž udává úhel mezi rovinou deklinační kružnice planety a rovinou deklinační kružnice procházející jarním bodem ) severního pólu byla naměřena 299,33°, deklinace tedy činí 42,95°.
Neptun má slabé magnetické pole, jeho osa je skloněná k rotační ose planety o 55 stupňů. Jeho příčinu zatím nedokážeme objasnit.

Několik dalších charakterictik, tentokrát atmosféry. Začněme atmosférickým tlakem, který na Neptunu dosahuje neuvěřitelných 100 MPa. Vodíku má až 80%, hélium činí celkem 19%, metanu zhruba 1,5% ( o jehož přítomnosti svědčí tmavomodrá barva atmosféry, vidíme na ní světlé a tmavé skvrny a zřetelné pásy, metan dále ještě dokáže absorbovat červenou část spektra slunečního záření ), deuteria jenom 0,0192% a dále má malé množství ethanu, přibližně 0,00015%.

Na jižní polokouli Neptunu se v atmosféře nachází Velká tmavá skvrna, jenž je velký anticyklónový vír rotující zprava doleva, který je velký jako naše mateřská planeta. Nedaleko Velké tmavé skvrny je ještě Malá tmavá skvrna, jenž je cyklónová větrná bouře

Mraky různé výšky jsou v něm unášeny rychlostí více než 1 000 km/h. (až 2 000 km/h.). Zajímavým jevem je velká tmavá skvrna, široká jako naše Země. Je to obrovský vír, otáčející se rychlostí více než 600 km/h. V největší výšce obrovskou rychlostí prolétají malé jasné obláčky, o kterých se domníváme, že jsou tvořeny ledovými krystaly metanu.

Pokud chcete vědět něco o všech třinácti měsících Neptunu, klikněte na odkaz Měsíce Neptunu.