Když v roce 391 zaniklo alexandrijské vědecké centrum, většina vědců té doby emigrovalo do Íránu a Sýrie, a většina astronomických děl se začala překládat. V 6. století se do arabské oblasti dostal ptolemaiův spis Megalé syntaxis ( Almagest ).

Al-Hajjaj Ibn Jusuf přeložil Almagest do syrského textu. Al-Sabi Thabit ibn Qurra napsal komentář k arabskému překladu Almagestu. Abu Allah Mohammad ibn Jabir-Battani určil celkem přesnou hodnotu precese. Perský astronom Abd al-Rahman Al-Sufi provedl revizi Hipparchova katalogu hvězd. Mohammad Abu l-Wafa Al-Buzjani objevil variace v pohybu Měsíce. Arabský astronom Ibn Yunus sestavil Hakemitské tabulky. Rozměry Země novou metodou určil Abu Rajhan Muhammad al-Biruni. Arab Abu Ali al-Hussain ibn Abdallah ibn Sina hlásal věčnost a nezničitelnost hmoty. Omar al-Khayyam zreformoval kalendář, jenž byl zaveden v roce 1079.
V roce 961 v Cordobě otevřeli vysokou školu, na níž se přednášela i astronomie. Vynikl tam zejména Abu Ishaq Ibrahim Ibn Yahya Al-Zarqali, který řídil sestavování Toledských tabulek.
V roce 961 v Cordobě otevřeli vysokou školu, na níž se přednášela i astronomie. Vynikl tam zejména Abu Ishaq Ibrahim Ibn Yahya Al-Zarqali, který řídil sestavování Toledských tabulek.

V Číně astronom I Siň vyslovil názor o vlastním pohybu hvězd. V Kaifengu zaznamenal astronom Jang Wei-T vzplanutí supernovy. Ve 14. století Kuo Šou-Ting sestavil kalendář s délkou roku 365,242 dne a zorganizoval
rozsáhlou síť observatoří.
Chomsongdae v Kyongju je nejstarší observatoří, jenž se překvapivě zachovala dodnes. Byla postavena roku 633 a je vysoká 9 metrů.
rozsáhlou síť observatoří.
Chomsongdae v Kyongju je nejstarší observatoří, jenž se překvapivě zachovala dodnes. Byla postavena roku 633 a je vysoká 9 metrů.

Caracol, observatoř postavená kolem roku 1000 v Chichén Itzá sloužila Mayům ke sledování oblohy.
Kukulkánova chrámová pyramida taktéž v Chichén Itzá symbolizuje devět nebes.
Až ve 13. století ve střední Asii se začala opět rozvíjet pozorovatelská astronomie, a to hlavně díky observatoři s nejlepšími technickými přístroji v Marághe.
V observatoři vysoké úrovně ve 13. století vynikli zejména astronomové Ghiyath al-Din Jamshid Mas ud al-Kashi a Mohammed Targai Ulugh Beg.
V Evropě byla astronomická aktivita v té době velmi nízká. Některá astronomická díla se podařila přeložit z arabštiny do latiny Hermanu z Dalmácie, Almagest přeložil Gherardo da Cremona.
Astronomickou učebnici Tractatus de Sphaera napsal John Halifax z Hollywoodu.

Alfonzínské tabulky, jenž byly sestaveny na příkaz krále Alfonze X. Kastilského se v Evropě požívali ještě následující dvě staletí.
V roce 1310 Pietro D Abano vyslovil názor, že se nebeská tělesa pohybují volně v prostoru. V roce 1440 se Mikuláš Krebs Kuesánský pokusil o vyřešení problematiky konečného a nekonečného a dále o vývojový obraz vesmíru. Astronom Georg von Peuerbach a Johann Muller se zasloužili o upřesnění geocentrické soustavy.
Meda stránky!!Jste Bohové.Čau